Někdy vás životní situace může přivést na styl života, jakým je právě bydlení pod jednou střechou s více generacemi. Takové bydlení bývá často doprovázené konfliktním soužitím – a to na všech stranách. Mnohdy ani nastolené pravidla a částečný respekt nepomůžou k tomu, aby bylo takové bydlení alespoň přijatelné. Jak tedy snáší věčné přizpůsobování a dělání kompromisů každá generace zvlášť?
Mladí mají často velké nároky
Mladší generace, která je součástí bydlení s tou starší, je do jisté míry více bojovná, než by si starší lidé v domě přáli. Díky jejich nárokům a požadavkům, kdy touží po tom mít vše dle vlastního uvážení se často stavějí do situace, kdy jsou příčinou konfliktů právě oni. Jejich styl života a jeho průběh vidí jinak, moderně a více otevřeně, než je starší generace schopná přijmout nebo respektovat.
Výjimkou není ani příchod jejich dětí na svět, kterým se pak snaží veškerý chod přizpůsobit natolik, že nehledí na potřeby, klid ani prostor, který vyžadují starší obyvatelé domu.
Starší lidi nechtějí měnit zavedené zvyky
Nevýhodou, kterou považují starší obyvatelé domu za zásadní je to, že jim bydlení s dětmi narušuje jejich klid a harmonii, kterou měli nastolenou. Příliš velké změny nemají moc rádi, a tak je někdy těžké přesadit si to, jak by si to přály jejich děti.
Nemají potřebu rekonstruovat, předělávat různá místa a dokonce ani kupovat nové věci, které jejich domov změní k nepoznání.Často se staví negativně ke všemu, co může do jisté míry změnit jejich režim, se kterým jsou spokojeni. A jako starší generace, která má poněkud před tou mladší navrch, protože dům je zpravidla napsaný na nich, brání mladší části rodiny tomu, aby se jakýmkoliv způsobem mohla zabydlet tak, jak to uznají za vhodné.
Převažují při generačním soužití plusy nebo naopak mínusy?
Jsou rodiny, které možnost přizpůsobit se nebo si rozdělit části domu, berou jako přívětivé a pochopitelné řešení. Někdy je také rodina ráda za to, že se o jejich domov snaží rodina mladších příslušníků starat a zabezpečit to, aby byl po všech stránkách dokonalý a udržovatelný. To by se dalo pokládat zavelké plus.
Ovšem vždy platí to, že se musíte naučit respektovat rozhodnutí a volbu někoho, komu dům patří, vyrůstal v něm a hodlá v něm dožít poslední léta tak, aby neměl pocit, že to už není jeho domov. Věčným mínusem je tedy to, že byste měli býttolerantní k obyvatelům domu, kteří k němu mají vztah a nechtějí se o něho nechat připravit velkými změnami.